iVysílání

Hovorově Horňas

• 00:00:09 Á, Televize, co?
• 00:00:15 Dneska tady máme zajímavé záběry.
• 00:00:19 Když se někdo dostal do Národního
  divadla, tak to byl vrchol,
• 00:00:22 protože výš už nic nebylo.
• 00:00:24 A najednou on se rozhodl,
  že výš je Jan Werich.
• 00:00:32 Tady v tomto prostoru při pořadu
  Hovory H to bylo k prasknutí -
• 00:00:36 smíchy, potlesky...
• 00:00:47 Musel se chovat tak, aby mohl
  dělat, což bylo strašně důležité,
• 00:00:51 ale na straně druhé, aby se ráno
  mohl na sebe podívat do zrcadla.
• 00:00:58 Seděl tam nahoře na té skruži,
  dostal záchvat a spadl tam.
• 00:01:07 Ona stála u dveří a říkala mu -
  vezmi si kapesník, peníze, klíče,
• 00:01:13 a pak přidala - a hlavu, hlavu
  s sebou!
• 00:01:18 On nevěděl, kde má ponožky.
• 00:01:21 On se za všechny své filmy trochu
  styděl, pouze uznával Dva písaře.
• 00:01:29 Miroslav měl rád víno, ale možná
  to bude pro mnohé lidi překvapení,
• 00:01:36 on vínu vůbec nerozuměl a vždy
  říkal, že je mu jedno, co pije.
• 00:01:44 Neznám nikoho z naší branže,
  kdo by neměl rád Horníčka.
• 00:02:02 UKÁZKA
• 00:02:03 Já vás přišel usvědčit!
• 00:02:04 Netvařte se tak tupě!
• 00:02:05 Ukažte! A pardon, vy tak vypadáte.
• 00:02:09 - Jste Jaroslav Holoubek?
  - Jsem.
• 00:02:10 - Bydlíte tady?
  - Bydlím.
• 00:02:11 - Vidíte?
  - Vidím.
• 00:02:13 Tak vidíte!
• 00:02:14 Otevřete tu skříň! Je v ní
  moje žena!
• 00:02:18 Ženo!
• 00:02:20 Jak odporné! Moje žena v objetí
  vašich svršků!
• 00:02:23 On nebyl klasický herec
  a celou dobu tím jakoby trpěl.
• 00:02:30 Byl výrazná osobnost, ale nebyl
  tvůrce rolí.
• 00:02:34 On na jevišti přitahoval pozornost,
  ale byl to pořád Horníček.
• 00:02:40 Zaplaťpánbůh, že neměl vlastnosti
  klasického herce,
• 00:02:44 že dělal, co dělal, protože v tom,
  co dělal - povídání, v jeho stylu
• 00:02:50 byl neopakovatelný a mistrný.
• 00:02:56 UKÁZKA
• 00:02:57 A ten člověk přijel k nám,
  a protože věděl, že záběr
• 00:03:00 je od stolku nahoru, tak vlezl
  pod stůl, kde nebyl vidět,
• 00:03:03 do ruky mi vložil papírek,
  kde bylo napsáno: ZRYCHLIT!
• 00:03:09 To byl vzkaz od režiséra.
• 00:03:12 Za těchto podmínek, za takovýchto
  partyzánských podmínek vznikal
• 00:03:18 televizní pořad.
• 00:03:19 Takže se nedivte, že mezi Rusalkou
  a princem projde pán s prknem,
• 00:03:25 to není režijní nápad, to je
  nutnost!
• 00:03:28 On jinudy nemohl.
• 00:03:30 Proto říkám, že Televize je
  v plenkách už řadu let.
• 00:03:41 Mám dojem, že za partnera
  potřeboval mít Horníček
• 00:03:48 posluchače a diváka a čtenáře
  vnímavého,
• 00:03:50 nemohl mít za partnera pitomce.
• 00:03:53 Na druhé straně nepotřeval mít
  akademika.
• 00:03:56 Dokonce se domnívám, že divadlo
  pro akademiky nedělal,
• 00:04:00 bylo to divadlo, které umělo
  bavit jak vysokoškolského
• 00:04:04 profesora, tak paní, která
  chodila po odpoledních uklízet.
• 00:04:10 Vždycky jsem ho viděl jako klauna.
• 00:04:14 I u nás v Semaforu si dokonce
  dopřál svůj sen,
• 00:04:17 kdy hrál klauna s červeným frňákem.
• 00:04:20 Většinou hrál komické role
  nebo role, které silně pracovaly
• 00:04:28 s humorem.
• 00:04:32 UKÁZKA
• 00:04:33 Bydlím, nebydlím.
• 00:04:34 Kdo může s jistotou tvrdit,
  že vůbec někde bydlí?
• 00:04:37 Snad jedině hlemýžď.
• 00:04:39 Může-li hlemýžď vůbec něco tvrdit?!
• 00:04:42 Ale pane, tady se hraje divadlo!
• 00:04:45 A kde se nehraje?!
• 00:04:50 Stejně vtipný a duchaplný byl
  i v soukromí,
• 00:04:53 ale nedá se říci, že by to byl
  bavič společnosti jako Menšík
• 00:05:02 nebo Jiří Sovák.
• 00:05:07 Bylo to spíše glosátor, který
  uměl senzačně okomentovat situaci.
• 00:05:14 Byl to těžký introvert a zdaleka
  nesršel pořád vtipem.
• 00:05:27 I doma byly chvilky, kdy se mu
  chtělo vtipnit,
• 00:05:33 ale měl mnoho chvílí, kdy se mu
  vtipnit nechtělo a chtěl být sám.
• 00:05:37 Horníček byl stokrát opakován,
  že si velice váží samoty.
• 00:05:48 Říkal, že umí být sám,
  i když je kolem plno lidí.
• 00:05:53 My jsme se vždy divili,
  že má pořád dobrou náladu,
• 00:05:56 ale on ji neměl, on také měl
  své chmury.
• 00:06:00 Když jsme se ho ptali, proč
  má pořád tak dobrou náladu,
• 00:06:02 odpovídal: Snadno, ukazuji se
  vám jen zřídka.
• 00:06:10 UKÁZKA
• 00:06:34 On mi svědčil, že budu dobrým
  manželem.
• 00:06:36 Tehdy jsme si ještě vykali.
• 00:06:38 Řekl mi: Pane Dostál, že neřeknete
  ano, až já vám to dovolím?!
• 00:06:44 Já jsem se divil, proč bych to
  neudělal.
• 00:06:48 V oddací síni se mě ptali,
  zda si beru dobrovolně Marcelu,
• 00:06:53 nebo jak se to říká.
• 00:06:59 Já jsem se obrátil na Horníčka
  a čekal jsem na jeho pokynutí.
• 00:07:04 Mirek stál, vůbec se na mě
  nedíval - možná 20 vteřin!
• 00:07:18 Já jsem se na něj zoufale díval.
• 00:07:25 Bylo to strašné, v síni už nastával
  šum, oddávající byl neklidný...
• 00:07:33 Miroslav se na mě pak podíval
  a řekl: Tak jo.
• 00:07:37 A já jsem tehdy řekl ano.
• 00:07:41 On byl pyšný na to, že se narodil
  v Plzni, že je Plzeňák,
• 00:07:46 že tady vystudoval gymnázium,
  že tady začal jako student
• 00:07:53 hrát divadlo...
• 00:07:56 Od dospívání ho prý více zajímala
  četba než škola.
• 00:08:02 Také jsme si řekli, že nás
  spojuje to, že jsme katastrofálně
• 00:08:07 ztroskotali na střední škole.
• 00:08:11 Jak Horníček řekl: Pluli jsme
  bez jakýchkoliv kormidel.
• 00:08:20 Jeho maminku jsem znala velmi
  dobře.
• 00:08:23 Maminka byla natolik hovorná,
  že mi všechno řekla.
• 00:08:28 O tatínkovi se nehovořilo,
  protože zemřel velice brzy.
• 00:08:40 Tatínek byl ten, po kterém
  zdědil onen typ humoru -
• 00:08:45 jak říkal, klukovského humoru.
• 00:08:51 Maminka si hrála na nóbl dámu,
  což mu nebylo milé.
• 00:08:57 Nechci říci, že neměl rád
  maminku, ale tatínka měl raději.
• 00:09:02 Zažili jsme spolu Divadlo Satiry,
  což bylo jeho doménou,
• 00:09:12 protože tam se improvizovalo,
  v čemž on byl mistr nad mistry!
• 00:09:21 UKÁZKA
• 00:09:30 Pardon, já jen, že jste mi
  nějaký povědomý.
• 00:09:34 (hovoří francouzsky)
• 00:09:36 - To je možné.
  - Možné, hm.
• 00:09:38 Pardon, nehrál vy jste v nějakém
  filmu?
• 00:09:40 Ano.
• 00:09:43 - Ve kterém filmu?
  - Tři mušketýři.
• 00:09:49 - Kterou roli?
  - D Artagnan.
• 00:09:55 Á, pardon.
• 00:09:57 V tom případě navrhuji vyřešit
  náš spor telefonicky.
• 00:10:00 Z Divadla Satiry pak přešel
  rovnýma nohama do Národního divadla.
• 00:10:08 Vydržel tam kolik let, ale sám
  si z této éry dělal legraci.
• 00:10:19 Sám říkal, že v Národním divadle
  hrál nejvíce Artagonova syna,
• 00:10:27 nejstrašnější roli svého života,
  která se nedá hrát.
• 00:10:30 Ani to nebyla jeho touha -
  hrát Čechova...
• 00:10:37 To, že odešel z Národního divadla,
  byl neobvyklý krok,
• 00:10:45 protože když se tam někdo dostal,
  tak to byl vrchol,
• 00:10:50 výš už nic nebylo.
• 00:10:52 On se najednou rozhodl, že výš
  je Jan Werich.
• 00:10:56 Nevím o tom, že by jiný herec
  dobrovolně odešel
• 00:11:00 z Národního divadla na méně
  významný a placený post.
• 00:11:08 Traduje se, že si ho Werich vybral
  podle toho, jak ho viděl hrát.
• 00:11:12 Já tvrdím, že to není pravda,
  protože Werich byl z diváků,
• 00:11:18 kteří se v Divadle Satiry nejvíce
  řechtali a publikum se smálo tomu,
• 00:11:22 jak se směje Werich.
• 00:11:24 On asi věděl, koho si do souboru
  bere, a kdo bude náhražkou
• 00:11:29 za Jiřího Voskovce.
• 00:11:31 Horníček nebyl zpočátku rovnocenný
  partner Wericha.
• 00:11:37 Je to logické, protože tam byl
  generační rozdíl.
• 00:11:49 Horníček byl zpočátku "nahrávač".
• 00:11:53 On se z toho vylhal tím, že si
  zvolil roli jakéhosi učedníka,
• 00:12:02 který poslouchá gejzír Werichových
  nápadů a občas něco přihodí.
• 00:12:09 Horníček se Wericha strašlivě bál.
  Oni měli konflikty.
• 00:12:16 Werich byl nesmírně silná osobnost,
  Horníček byl z něj velmi vyplašený.
• 00:12:30 Úcta tam byla obrovská a zabraňovala
  vřelejšímu vztahu.
• 00:12:43 Horníček nepatřil k těm, kteří by
  chodili do domácnosti pana Wericha.
• 00:12:53 Horníček později vzpomínal,
  jak Werich strašně nerad zkoušel.
• 00:12:57 Nenáviděl divadlo, říkal, že přes
  den je divadlo hrozné pracoviště.
• 00:13:02 Horníček si myslel, že s Werichem
  přece něco nacvičí...
• 00:13:08 Werich mu odpověděl: Znáte text?
  Četl jste Caesara? Tak o co jde?!
• 00:13:15 Obecenstvo i lidé, kteří za první
  republiky viděli pana Voskovce
• 00:13:25 v tomto divadle V + W Horníčka
  brali, k Werichovi patřil.
• 00:13:31 Nechtěl bych být na premiéře
  Caesara v roce 1955,
• 00:13:37 kdy publikum mělo v živé paměti
  na téže scéně bílou masku
• 00:13:41 Jiřího Voskovce. To musely být
  strašné nervy.
• 00:13:45 To byl moment, kdy on stanul
  vedle Wericha a našel si svou
• 00:13:49 polohu a uhrál ji.
• 00:13:52 Jsou místa, která jsou naprosto
  jeho, a která nebýt Horníčka,
• 00:13:56 by Wericha ani nenapadly.
• 00:13:59 Werich mu pak složil poklonu,
  že takové dialogy by nikdy
• 00:14:02 nevznikly, nebýt jeho pohotovosti
  a schopnosti vracet míček.
• 00:14:08 Vy jste se díval na mé Hovory,
  pane Werich?
• 00:14:10 - Na co?
  - Na ty moje minulé Hovory.
• 00:14:12 Vždycky!
• 00:14:14 Jo?
• 00:14:15 Vždyť vy víte, že já jsem na vás
  vsadil.
• 00:14:18 Proč jsem si vás platil u nás
  v divadle?
• 00:14:23 Abych měl někoho vedle sebe,
  s kým je sranda přece.
• 00:14:26 Tak to nechme na potom.
• 00:14:30 Tady, v kostele Sv. Antonína,
  měl v roce 1948 Miroslav Horníček
• 00:14:37 svatbu se svojí vzácnou ženou
  Bělou.
• 00:14:41 Žil s ní 51 let, bylo to jediné
  manželství.
• 00:14:46 Dlužno říci, že to manželství bylo
  krásné - se všemi těžkostmi,
• 00:14:51 které ke každému vzahu patří.
• 00:14:55 Myslím, že to byl příkladný
  a láskyplný vztah.
• 00:15:00 Oni se nádherně doplňovali.
• 00:15:02 Kdyby nebylo paní Běly, tak on by
  nebyl to, co byl.
• 00:15:10 Kdyby byli indiáni, tak ona byla
  náčelník celého kmene,
• 00:15:20 rozhodovala o všem.
• 00:15:23 Jejich láska byla ale neskutečná.
• 00:15:26 Oni byli jako my, mladí,
  když jsme zamilovaní.
• 00:15:30 Oni se stále pošťuchovali.
• 00:15:32 Prošli si spoustou věcí, které je
  jistě spojovaly,
• 00:15:36 ale pořád to tam fungovalo,
  pořád tam bylo vlnění...
• 00:15:41 Když on šel večer do divadla,
  tak ona stála ve dveřích
• 00:15:46 a vždy mu říkala: Mirku,
  kapesník, peníze, klíče...
• 00:15:50 A pak přidala: A hlavu, hlavu
  s sebou taky!!
• 00:15:54 On nevěděl, kde má ponožky...
• 00:15:57 On nebyl líný, ale on měl tak
  dokonalý servis.
• 00:16:03 Miroslav Horníček dokonce ani
  nevěděl, kolik vydělává,
• 00:16:05 to všechno věděla Běla, dokonce
  mu sjednávala i vystoupení.
• 00:16:10 Horníčka akorát přivezli,
  on přišel na jeviště a tvořil.
• 00:16:15 Bylo to od něj možná sobecké,
  ale on se o nic nestaral.
• 00:16:25 Jednou jsme u nich seděli,
  byli jsme asi čtyři.
• 00:16:34 Horníček si na něco vzpomněl
  a volal na ženu přes velký pokoj,
• 00:16:39 halu až do kuchyně:
• 00:16:46 Bělo, pojď sem, prosím tě!
• 00:16:50 Ona přišla z kuchyně a on jí
  řekl:
• 00:16:54 Prosím tě, podej mi tam tu
  knížku!
• 00:16:57 Ta kniha od něj ležela dva metry!
  Nepřeháním!!
• 00:17:01 Po této stránce on byl velmi
  pohodlný.
• 00:17:05 On jako chalupář byl velmi dobrý,
  až na to, že na té chalupě nic
• 00:17:09 dělat nemohl.
• 00:17:11 On sám říkal, že když vezme
  kladivo do ruky,
• 00:17:16 tak abychom všichni utíkali pryč!
• 00:17:22 UKÁZKA
• 00:17:23 Tak dělejte něco!
• 00:17:24 Franto, smeták!
• 00:17:27 Já myslím, že byl rozkošně
  nepraktický.
• 00:17:29 On si na tom ale zakládal!
• 00:17:36 Pan Horníček byl nepraktický
  člověk.
• 00:17:39 Pan Brodský říkal, že tu svou
  nepraktičnost má schválně,
• 00:17:46 aby se vyhnul všem věcím, které
  nechce dělat.
• 00:17:52 Každý muž, který je tak duchaplný,
  s takovým šarmem, s noblesou,
• 00:18:02 s takovou galantností nemůže
  neokouzlit ženu.
• 00:18:13 Pokud vím, tak se nikdy nestalo,
  aby on byl své ženě nevěrný.
• 00:18:20 Určitě ne vnitřně, z hlediska
  duše.
• 00:18:25 Byl jsem na představení v divadle
  ABC, kde on hrál,
• 00:18:29 a byli jsme dohodnutí, že na něj
  po představení počkám,
• 00:18:33 a že si někam půjdeme sednout.
• 00:18:37 Vyšel z divadla, byl nervózní
  a řekl mi:
• 00:18:48 Bohužel, musím jít domů, právě
  mi telefonovala moje manželka
• 00:18:55 a řekla do telefonu: Okamžitě
  pojď domů, vím všechno!
• 00:19:04 Nevím, co všechno věděla, ale něco
  tam bylo zřejmě dost závažné.
• 00:19:10 Krásný, přátelský, manželský
  vztah, který bych demonstroval
• 00:19:17 tímto osobním zážitkem:
• 00:19:23 Jednou jsem u nich seděl a Běla
  říkala Mirkovi:
• 00:19:33 Mirku, já tě mám ráda,
  ale nemiluju tě.
• 00:19:44 Mirek řekl: Bělo, já tě miluju,
  ale nemám tě rád!
• 00:19:52 Ptejte se na cokoliv, co by vás
  zajímalo na herecké práci,
• 00:19:55 na divadle, ve filmu, v televizi,
  v rozhlase, v kinoautomatu,
• 00:19:59 ve všem, co mohu, nechci říct,
  co umím dělat.
• 00:20:04 Ptejte se na cokoliv, já vím
  všechno.
• 00:20:07 No ne, co nevím, tak si vymyslím.
• 00:20:18 UKÁZKA
• 00:20:18 Aby ti nevyschlo.
• 00:20:20 Děkuji, to je milá pozornost.
• 00:20:21 To není pozornost, to zaplatíš!
• 00:20:25 Tak nelej plný!
• 00:20:28 V 70. letech minulého století
  zde vzniklo televizní studio.
• 00:20:33 Když jsme tady dělali Hovory H,
  tak jsme sem dali fotky
• 00:20:39 pana Horníčka,
• 00:20:41 tady měl on židli, stolek,
  na stolku červené víno...
• 00:20:54 UKÁZKA
• 00:20:55 Pozor, já se rozmáchnu.
• 00:21:00 Kolem toho stolku bylo místo,
  aby se mohl projít,
• 00:21:09 komunikovat s lidmi.
• 00:21:11 On vám ji tam rdousil tak
  nádherně.
• 00:21:14 A on ji rdousil tím způsobem,
  že on ji ohnul do takového obloučku.
• 00:21:24 To se nejlépe škrtí dáma.
• 00:21:28 Na konci, když jsme dělali poslední
  pořad, tak to zde bylo k prasknutí,
• 00:21:32 takže Mirek už neměl kam jít,
  protože to tady byla samá židle.
• 00:21:36 Vy si ji ohnete, nožičky už
  nezaberou... To je důležité.
• 00:21:48 On ji škrtil tím způsobem,
  že hlavinku milostivé paní...
• 00:21:55 A v tom já tedy jedu.
• 00:22:02 Tehdy byl absolutní hvězda.
• 00:22:04 Jedině když jsme vyhráli hokejový
  zápas s Ruskem, tak se na televizi
• 00:22:08 dívalo více lidí, jinak tyto
  Hovory H byly bezkonkurenčně
• 00:22:12 nejoblíbenějším pořadem.
• 00:22:14 Z divadla ho lidé tolik neznali,
  ale Hovory způsobily,
• 00:22:18 že jít s ním po ulici téměř
  něšlo.
• 00:22:21 Paní Horníčková toho využívala
  tím praktickým způsobem -
• 00:22:26 když nebyl např. toaletní papír,
  tak se musel on ukázat v obchodě,
• 00:22:30 aby jí dali podpultové zboží.
• 00:22:33 Já jsem byl tehdy na gymnáziu.
• 00:22:37 My jsme se tehdy na to dívali,
  vyprávěli si o tom...
• 00:22:40 Řeholnice v Mariánských lázních,
  kam on jezdil každý rok v červnu,
• 00:22:46 posunuly bohoslužby...
• 00:22:49 To byla pravda, na to jsme se
  všichni těšili.
• 00:22:51 Pak řekněte, pro koho to bylo?
• 00:22:54 To bylo pro celý národ!
• 00:23:01 Hovory H byly zastaveny.
• 00:23:04 Začala normalizace a Horníček
  se nehodil.
• 00:23:07 Jeho humor byl obviňován,
  že je příliš intelektuálský,
• 00:23:10 že je pro snoby, že to jsou
  60. léta,
• 00:23:14 že nezve do publika horníky,
  dělníky, pracující inteligenci,
• 00:23:19 že tam jsou pouze poťouchlí
  intelektuálové...
• 00:23:23 Tím, že jeho humor je znepokojivý -
  něco řekne a hraje si s tím slovem,
• 00:23:28 s jeho významy - to nejvíce vadilo.
• 00:23:32 Hlavním důvodem bylo, že jeden
  člověk v Československé televizi
• 00:23:40 má svůj program v sobotu v 8 hodin,
  v hlavním televizním čase.
• 00:24:10 Hra se jmenovala Člověk a jeho dům.
• 00:24:13 Hra začínala tím, že u paní
  Svobodové někdo zazvoní.
• 00:24:19 Ona se pouze v osušce podívá, kdo
  to zvoní a zabouchnou se jí dveře.
• 00:24:24 Ona stojí jen v osušce přede
  dveřmi a neví, co má dělat.
• 00:24:33 Zvoní u sousedů a otevře jí
  pan Horníček,
• 00:24:37 kterému skoro vypadnou oči,
  protože nahá sousedka chce
• 00:24:42 k němu dovnitř.
• 00:24:45 On jí vysvětluje, že jeho
  manželka je už na cestě domů,
• 00:24:51 a že ji tedy nemůže vpustit
  dovnitř, jak by to vypadalo!
• 00:24:54 Tehdy nastává zastavení děje
  a byly dvě možnosti -
• 00:25:00 divákům se dalo hlasovat, jestli
  se má paní Svobodovou pustit do bytu
• 00:25:07 nebo nepustit.
• 00:25:10 Podle toho, jak volili diváci,
  tak se rozbíhá děj.
• 00:25:15 (mluví anglicky)
• 00:25:47 Nikdo nechtěl věřit, že nemluví
  anglicky.
• 00:25:49 Když byla tiskovka, tak na něj
  začali mluvit anglicky
• 00:25:51 a on se pouze usmíval a kýval
  hlavou, jako kdyby rozuměl,
• 00:25:54 všechno za něj odpovídal tlumočník.
• 00:25:58 To byl kolosální úspěch, byly
  velké fronty, aby se lidé na ten
• 00:26:03 film dosaly...
• 00:26:06 Potom se přestěhoval do Prahy,
  v kině Světozor byla premiéra...
• 00:26:16 Mezitím proběhl rok 1968
  a začala normalizace.
• 00:26:20 Hrál asi rok, pak byl
  z politických důvodů zakázaný.
• 00:26:26 On byl cestovatel.
• 00:26:28 Kinoautomat mu umožnil dlouhou
  dobu - několik měsíců,
• 00:26:32 pobývat v Severní Americe
  a přivézt odtut postřehy,
• 00:26:38 které potom zveřejňoval
  v literárních novinách,
• 00:26:40 na jevišti, v televizi...
• 00:26:42 Nevím, jestli to někde říkal,
  ale na vlastní uši jsem slyšel,
• 00:26:45 jak řekl: Bože, jak já jsem
  nepolitický člověk!
• 00:26:48 On měl velice negativní vztah
  ke komunistům,
• 00:26:54 ačkoliv říkal: I já jsem tam byl
  s Werichem, i my jsme tomu uvěřili!
• 00:26:59 Ale velice záhy odešli.
• 00:27:01 Pro něj to bylo těžké, stejně
  jako pro Wericha, jít po té hraně
• 00:27:10 a nespadnout, aby režim o něm
  řekl: To je náš člověk, umělec!
• 00:27:21 Věděli jsme, co si každý myslí
  o politice a nijak jsme
• 00:27:27 neprovokovali.
• 00:27:32 Horníček vždy zachovával odstup
  od proklamací,
• 00:27:39 věděl, že je to násilný řežim
  a trochu se bál.
• 00:27:46 Díky režimu byl opatrnější,
  než by musel.
• 00:27:54 Přišel dopis z ústředí Komunistické
  strany Československa,
• 00:27:58 kde mu vyčítali, že hovoří hanlivě
  o kremrole,
• 00:28:04 čímž skrytě hanlivě hovoří o kremli.
• 00:28:11 On řekl: Když mluvím o kremroli,
  tak myslím tím kremroli,
• 00:28:17 a když řeknu jablko, myslím tím
  jablko...
• 00:28:21 Na to vzápětí přišel další dopis:
  My víme, pane Horníčku,
• 00:28:24 co jste mysleli tím slovem jablko -
  já blbý komunista!
• 00:28:37 UKÁZKA
• 00:28:57 H!
• 00:29:01 To není dobrý začátek!
• 00:29:06 Od H začíná každý blbec.
• 00:29:09 Vystupuje-li Horníček jako herec,
  tak v té roli přichází spisovatel,
• 00:29:14 dramatik, režisér.
• 00:29:16 Bude-li Horníček režírovat,
  bude hercům dávat svá slova
• 00:29:22 spisovatele.
• 00:29:24 Jako spisovatel odráží se v něm
  pochopitelně jeho zkušenost
• 00:29:27 herecká i dramatická.
• 00:29:30 Jeho talenty jsou prostoupeny
  do komplexní univerzálnosti,
• 00:29:42 kterou Horníček nosil v sobě.
• 00:29:50 V této přední straně měl svůj
  ateliér,
• 00:29:57 kde dělal své koláže...
• 00:30:03 Když jsme byli na nějaké výstavě,
  tak se mi přiznal,
• 00:30:10 že trochu lituje, že se jeho
  životní dráha neorientovala
• 00:30:18 za výtvarným uměním, protože
  prý původně chtěl být výtvarníkem.
• 00:30:23 Je v tom cítit úžasná hravost,
  není v tom ambicioznost,
• 00:30:29 kterou člověk nemá rád,
  není tam nic okázalého...
• 00:30:35 Kdyby on skutečně byl výtvarníkem
  a měl v sobě možnosti a vůli
• 00:30:45 projevovat se ve smyslu literárním
  výtvarnými prostředky,
• 00:30:51 tak jsem přesvědčen, že Horníček
  byl ve svéře výtvarného umění
• 00:30:56 skutečně zapsán jako zjev
  historický.
• 00:31:00 Myslím, že nijak nepřeháním,
  naopak - popularita
• 00:31:03 a jeho jednoznačné profesionální
  zaměření způsobilo,
• 00:31:10 že jeho koláže v podstatě
  pro historii výtvarného umění
• 00:31:14 nic neznamenají nebo dosud
  nebyly akceptovány.
• 00:31:22 Úvahy? Eseje? Postřehy?
• 00:31:26 To není román, to není povídka,
  to není něco podobného,
• 00:31:31 a přesto je to literatura,
  ke které se všichni rádi vracejí,
• 00:31:37 a která je velmi frekventovaná.
• 00:31:39 Tady má dokonce vlastní regálek.
• 00:31:44 Velmi se mi líbily dvě věci -
  Dobře utajené housle
• 00:31:47 a Dobrý den, socho.
• 00:31:52 Ty ostatní věci psal jako monology
  pro svá vystoupení,
• 00:31:58 takže byl především interpretem.
• 00:32:01 Jeho knihy byly plné výborných
  nápadů,
• 00:32:06 ale chyběl mi tam interpret,
  bylo tam příliš mnoho slov.
• 00:32:12 Knihu Dobře utajené housle mám
  ze všeho nejraději,
• 00:32:16 protože to je základ.
• 00:32:20 Horníček v této knize nejlépe
  definuje pohled na svět, na humor,
• 00:32:30 na lidi.
• 00:32:32 Nemohu se nepřiznat, že v jeho
  dalších knihách se znovu
• 00:32:38 používá tento princip, který je
  až rozmnělňován.
• 00:32:44 Je to až nechutné, jak Horníčkova
  vlastnost být šťastný mi byla
• 00:32:49 až protivná, protože ona ho vedla
  k polohám,
• 00:32:53 které jsem u něj rád neměl -
  tzn. k harmonizujícím,
• 00:32:59 násilně pozitivním koncům některých
  jeho knih, vystoupení...
• 00:33:06 Ale pamatuji si jednu báseň
  Miroslava Horníčka,
• 00:33:10 která je tak geniální, že bych ji
  rád řekl veřejnoprávnímu publiku:
• 00:33:17 Naše Kačka
• 00:33:20 Naše Kačka zná mé koště,
  nevdala se a šla k poště.
• 00:33:32 Od té doby naše Kačka
  nejlepší je poštěvačka.
• 00:33:43 UKÁZKA
• 00:34:05 Miroslav Horníček byl na tom
  se zpěvem špatně,
• 00:34:07 říkal, že nesmí zpívat ani hymny,
  že to má zakázáno.
• 00:34:12 U nás jsme ho ve hře Člověk z půdy
  donutili zpívat.
• 00:34:15 Také zpíval s Janem Werichem.
• 00:34:17 Ten vždy říkal, že když on zpívá,
  tak že je to barvotisk,
• 00:34:23 kde se barvy nepřekrývají.
• 00:34:26 UKÁZKA
• 00:34:34 Zůstal nevyužit, protože nebyl
  klasický herec a nikdo mu
• 00:34:39 nenapsal takovou roli, kde by se
  uplatnilo jeho "neherectví",
• 00:34:47 jeho způsob existence na jevišti.
• 00:34:55 Má jednu slavnou filmovou kreaci -
  Kam čert nemůže, kde hrál
• 00:34:58 Dr. Fausta - novodobého Fausta,
  vědce, který přednáší,
• 00:35:02 že Faustovská legenda je nesmysl,
  černá díra ve Faustově domě
• 00:35:07 neexistuje, jsou to jen babské
  povídačky.
• 00:35:09 Je to vědecký ateista, materialista,
  a neustále se mu zjevují
• 00:35:13 různé věci, které ho přesvědčují
  o opaku.
• 00:35:18 Ty dělá žena Markéta, kterou hraje
  Jana Hlaváčová -
• 00:35:22 napůl Markéta, napůl ďábel.
  Ona ho svádí.
• 00:35:26 UKÁZKA
• 00:35:27 Jsem na hradě, protože mi to
  nejvíc vyhovuje.
• 00:35:30 Spím, může se mi zdát cokoliv.
• 00:35:32 Já můžu odejít, já tady můžu
  zůstat,
• 00:35:34 anebo vás můžu uškrtit,
• 00:35:38 nebo můžu jít pár kroků dál,
  padat dolů a v tom se probudit.
• 00:35:43 V tom se člověk vždycky probudí!
• 00:35:45 Držte se!
• 00:35:47 Držte se, prosím vás!
• 00:35:48 Nedívejte se dolů nebo dostanete
  závrať!
• 00:35:52 Probuďte se!
  Držte se!
• 00:35:53 Prosím vás, zkuste vylézt!
• 00:35:55 My jsme spolu skončili, slečno,
  já už mám dost těch vašich
• 00:35:58 vylomenin!
• 00:35:59 Jů, mně praskl zip!
• 00:36:01 A to se nemám koukat, co?
• 00:36:03 Vy že jste ďábel?
• 00:36:04 Obyčejná ženská jste!
• 00:36:06 Počítejte do šesti, padám!
• 00:36:13 Já myslím, že s filmovými rolemi
  si moc hlavu nelámal,
• 00:36:21 byly to pro něj příležitosti,
  aby dostal nějaké peníze,
• 00:36:26 a aby mohl v létě jet do Francie.
• 00:36:30 Za všechny své filmy se styděl,
  pouze uznával Dva písaře,
• 00:36:36 které natočil se Sovákem.
• 00:36:38 To byl jeho výborný partner,
  se kterým si výborně rozuměli.
• 00:36:45 UKÁZKA
• 00:36:46 Zkontrolujte vítr.
• 00:36:48 Je to dobrý, jde proti.
• 00:36:51 Ovce má totiž neobyčejně vyvinutý
  čich.
• 00:36:53 Šestkrát vyvinutější čich než
  člověk.
• 00:36:56 A sluch třikrát!
• 00:36:58 Dejte pokoj, to jsem nevěděl.
• 00:37:00 Ano, ano.
• 00:37:01 Děkuji vám.
• 00:37:02 Tak pojďte, opatrně!
• 00:37:04 Písaři, to je jeho zamilovaný
  text, jeho zamilovaná Francie.
• 00:37:10 To je čistě jeho autorský projekt.
• 00:37:12 Sovák je tam jako vynikají herec
  a partner,
• 00:37:16 ale autorsky, nápadem, dramaturgicky
  je to Horníčkova záležitost.
• 00:37:22 Myslím si, že on se do toho
  hodně promítal,
• 00:37:26 protože on miloval francouzský
  humor.
• 00:37:29 UKÁZKA
• 00:37:32 Dobré jitro.
• 00:37:33 Není nad pohyb, zvláště po ránu!
• 00:37:37 Moje řeč, není nad pohyb - po ránu.
• 00:37:43 Pardon.
• 00:37:47 Teď jsme na místě, kde se film
  odehrával.
• 00:37:50 Při vlastním natáčení se stávalo,
  že se zjistilo, že do pátého dílu
• 00:37:54 chybí pět minut, do sedmého také...
• 00:37:59 Pan Roháč mi pak řekl, že musím
  napsat čtyři minuty do pátého dílu!
• 00:38:06 Tak jsme si od 9 - 11 hodin dali
  pauzu, Mirek to napsal,
• 00:38:10 a od 11 - 12 hodin jsme to
  natočili.
• 00:38:22 Oni hodně improvizovali,
  dialogy vznikaly podle situace.
• 00:38:29 Horníčkovi nevadilo, když jsme
  natáčeli místo v předepsané kuchni
• 00:38:33 např. v ložnici, protože kuchyň
  nebyla připravená.
• 00:38:46 Horníčkovi to nevadilo.
• 00:38:50 Říkal jsem mu, že to nechápu
  a ptal jsem se,
• 00:38:52 jestli on se ty texty učí?
• 00:38:54 On říkal, že ne, že si vždy přečte,
  o co jde, a pak že poslouchá
• 00:38:57 toho druhého, co povídá.
• 00:38:59 UKÁZKA
• 00:39:00 Připravte se na samotu!
• 00:39:03 - Pozor, samota!
  - Samota je tíživá.
• 00:39:12 Tady byla půda.
• 00:39:13 Kuchyň byla tady.
• 00:39:27 Kdo seděl na střeše,
  když se hrálo?
• 00:39:30 To nevím.
• 00:39:37 Kdo to volá?
• 00:39:40 Ano?
• 00:39:43 No nazdar!
• 00:39:45 Ahoj, Mirku!
• 00:39:48 Jak to vedeme?
  No, zlatý časy!
• 00:39:51 Vyřídím.
• 00:39:54 Mirek volá, pozdravuje nás Sovák.
• 00:40:10 Nejhorší bylo, když Honza
  Horníček utonul v rybníku.
• 00:40:18 Můj otec a Horníček byli letití
  přátelé a spolupracovníci.
• 00:40:25 Já jsem se s Honzou znala odmala,
  pak jsme spolu začali chodit.
• 00:40:36 My jsme v pět hodin odjížděli
  a oni tu ještě zůstávali.
• 00:40:40 My jsme odjeli a druhý den ráno
  jsme se tohle dozvěděli.
• 00:40:44 Při natáčení seriálu Dva písaři
  se Honza jel podívat na natáčení...
• 00:40:58 On měl epilepsii, ale my jsme to
  nikdo nevěděli.
• 00:41:02 On byl nemocný a v jednom se
  záchvatů lehké ztráty vědomí
• 00:41:07 byl poblíž vody...
• 00:41:11 Ráno přišel Horníček, že celou
  noc volali po nemocnicích,
• 00:41:17 že Honza nepřišel domů...
• 00:41:20 Pak někdo našel ve skleníku
  jeho bundu,
• 00:41:24 tak věděli, že musí být tady.
• 00:41:26 Podívali a našli ho...
• 00:41:28 Bylo to asi velmi dramatické.
• 00:41:33 Přišli jsme se Satinským k nim
  domů.
• 00:41:36 Horníček se slzami v očích přišel
  k nám a řekl nám jednu větu:
• 00:41:48 "Proč zrovna já?"
• 00:41:53 Našli v sobě hodně síly,
  že film na tom místě dokončil.
• 00:41:59 Byl to seriál a oni byli tehdy
  dost na začátku...
• 00:42:02 Podle mě to trochu přivedlo
  Horníčka k alkoholu,
• 00:42:11 ani se tomu nedivím.
• 00:42:23 Pak jsem čekala Adélku,
  tak jsem si myslela,
• 00:42:28 že nás to trochu oddělí.
• 00:42:32 Oni Adélku přijali jako vnučku.
• 00:42:37 Ona na to přišla asi v 10 letech,
  že to není technicky možné,
• 00:42:42 aby to byl vlastní dědeček
  a vlastní babička.
• 00:42:48 Měli jsme přezdívky -
  Čundr-Hundr byl děda
• 00:42:54 a já jsem byla Čuntryhnátek.
• 00:42:56 Já jsem měla štěstí, že jsem
  své dětství prohrála,
• 00:43:04 nevěděla jsem, že s jedním
  z nejzábavnějších herců.
• 00:43:11 V této chalupě pan Horníček trávil
  většinu svého času o prázdninách.
• 00:43:19 Mezi dveře na zahradu vyndal psací
  stolek psal.
• 00:43:29 Často přijímal návštěvy,
  jeho paní byla dobrá hostitelka,
• 00:43:35 vypilo se hodně červeného vína.
  Bývalo tam veselo.
• 00:43:44 Křeslo je krásné, stoleček mi sem
  dali krásný, ale takový...
• 00:43:51 zbytečně prázdný, bych řekl.
• 00:43:55 Tam by se klidně vešla ještě
  lahev i se skleničkou.
• 00:43:58 No ale jsme chudé divadlo
  na zájezdu,
• 00:44:00 musíme to dělat při svíčce.
• 00:44:03 Když se přišlo na to s tím
  vínem,
• 00:44:07 tak on řekl, že by mu bylo
  protivné,
• 00:44:10 aby předstíral, že nepije víno,
  ale minerální vodu,
• 00:44:16 že si rád dá dobrý mok,
  protože pokládá víno za ušlechtilý
• 00:44:25 nápoj, a že při jeho podtlaku
  to s ním nemůže nic udělat,
• 00:44:32 naopak, že mu to velice pomůže.
• 00:44:38 On víno pil, ale že by byl
  znalec vína, to ne.
• 00:44:43 Bylo mu celkem jedno,
  jaké víno pije.
• 00:44:46 Problém nebyl v tom, že ho lidé
  nějak lákali na skleničku,
• 00:44:51 on si dal jednu, dvě.
• 00:44:58 Když ale byla nějaká akce,
  tak on odešel za roh a dal si
• 00:45:03 panáka vodky.
• 00:45:08 On se těšil na reakci lidí.
• 00:45:10 Když přišel k baru, tak se ho
  každý barman nebo barmanka ptala,
• 00:45:15 co si dá?
• 00:45:17 On odpověděl: Prosím kakao.
• 00:45:20 Barmanka se omluvila, že kakao
  nemá, tak on si objednal vodku.
• 00:45:26 Měl velice rád slivovici,
  což neměla jeho manželka ráda.
• 00:45:34 Paní Běla byla milá osoba,
  která milovala víno.
• 00:45:39 Vždycky mi nalila a hned lahev
  schovala s tím,
• 00:45:42 že Mirek to má od lékaře zakázané.
• 00:45:46 Já jsem tedy příjemně popil
  a popovídal s paní Bělou,
• 00:45:51 příjemnou Moravačkou.
• 00:45:54 Přišel pan Horníček a ona nás
  nechala o samotě.
• 00:45:57 Povídali jsme si a najednou
  Horníček řekl, že má nápad -
• 00:46:02 vytáhl z jiného sejfu lahev vína.
• 00:46:06 Řekl, že jeho žena to nesmí,
  že je z Moravy, a tam se moc pije.
• 00:46:15 UKÁZKA
• 00:46:16 Před třemi týdny mi volali,
  že mám být uveden do Síně slávy.
• 00:46:24 Já jsem nevěděl, jestli řekli
  uveden nebo uložen.
• 00:46:33 Když se dostavilo stáří,
  tak se dostavily choroby,
• 00:46:37 pravděpodobně ve větší míře,
  než počítal.
• 00:46:42 Když měl zlý den, tak jsem se bál
  a raději jsem chtěl práci přerušit.
• 00:46:54 On nikdy nechtěl.
• 00:46:58 Najednou se rozsvítilo světlo,
  on se napřímil,
• 00:47:03 udělal pět kroků ke svému křeslu,
  a pak bezvadně bavil 2 hodiny lidi.
• 00:47:09 Potom si sedl do auta a dvě hodiny
  mlčel.
• 00:47:15 Dost špatně viděl.
• 00:47:18 Když si měl natahovat inzulin
  do injekce,
• 00:47:25 tak měli strach, že to nezvládne.
• 00:47:32 To jsem tedy dělal já a chtěl jsem
  mu to i píchat,
• 00:47:37 ale on to nedovolil a píchal si to
  do žíly sám.
• 00:47:50 Někdy se stalo, že jsme si i přes
  den dali skleničku
• 00:47:55 a on si tu vlnu propíchl a všechno
  vyteklo ven.
• 00:48:07 Říkal jsem mu, že si musí dát
  nový inzulin!
• 00:48:17 On mi odpověděl, že mu do toho
  nemám kecat,
• 00:48:19 že jsem tam od toho, abych to
  natáhl a on si to má píchnout.
• 00:48:25 Jednou jsme seděli asi do půlnoci
  a on už chtěl jít spát
• 00:48:32 a chtěl prášek na spaní.
• 00:48:38 On ale místo aby šel spát,
  tak dál popíjel víno a zapil
• 00:48:44 i ten prášek!
• 00:48:47 Asi za půl hodiny jsme se dali
  na cestu do podkroví,
• 00:48:50 což bylo složité.
• 00:48:55 Asi na třetím schodu usnul,
  takže jsem ho tam musel nechat.
• 00:49:03 Když se ráno probudil, tak byl
  v šoku, kde je,
• 00:49:06 protože viděl nad sebou schody
  a myslel si,
• 00:49:10 že už jsou to schody do nebe.
• 00:49:14 Poslední rok to byla velice
  smutná záležitost.
• 00:49:17 On byl ale v péči manželů
  Marešových.
• 00:49:23 V Liberci byl poslední téměř
  dva roky, většinou u nás doma.
• 00:49:30 Několik měsíců byl v nemocnici
  upoután na lůžku,
• 00:49:35 jeho stav byl natolik vážný,
  že vyžadoval hospitalizaci.
• 00:49:39 Potom se ale vrátil a žil u nás
  v rodině.
• 00:49:47 Byla jsem za ním v nemocnici,
  kde byl na přístrojích,
• 00:49:52 ale stejně měl vedle sebe víno.
• 00:49:57 Tam už mluvily jen jeho oči.
• 00:50:06 Pan primář, který se o něj staral,
  nám řekl, abychom chvíli počkali,
• 00:50:16 že nám ho zatím posadí!
• 00:50:19 To už nebyl Miroslav.
• 00:50:22 To přivezli člověka...
• 00:50:32 Celou dobu jsme měli pocit,
  že neví, kdo jsme a odkud jsme.
• 00:50:41 Když jsme odcházeli,
  tak mi najednou tiše řekl:
• 00:50:48 Pozdravuj Jula!
• 00:50:58 V tom Liberci to nebyl Mirek,
  to odmítám, že to byl Horníček!
• 00:51:06 Pamatuji si ho jako rytíře
  plného síly.
• 00:51:12 Ten mi zůstane!
• 00:51:17 Skryté titulky: Marie Marek,
  Česká televize, 2005